Ostrov Hvar

Tento ostrov ze skupiny ostrovů centrální Dalmácie je největším ostrovem v Jaderském moři. Jeho nejširší a nejčlenitější část se nachází na západní straně ostrova, kde nad jižním pobřežím ční nejvyšší vrchol ostrova Sveti Nikola (628 m n. m).

Celé pobřeží je strmé a lemované četnými zálivy. Téměř všude na ostrově se podél cest k pobřeží rozkládají lesy. Severní pobřeží je mnohem více členité než jižní. Území mezi největší zátokou Stari Grad a sídlem Jelsa je úrodné. Na ostrově se nevyskytují povrchové vodní toky, pouze u sídla Jelsa vyvěrají sladkovodní prameny, z kterých je pitnou vodou zásobováno město Hvar. Ostrov má velmi mírné středomořské klima. Hlavní ekonomické aktivity představují cestovní ruch, zemědělství, pěstování vinné révy, olivovníků, rozmarýnu, levandule a rybolov. Konzervárny ryb se nacházejí v sídlech Hvar, Sučuraj a Vrboska.

Nejoblíbenějšími turistickými letovisky jsou Hvar a Jelsa. Největší sídla spojuje silnice, trajektem je ostrov spojen s pevninou. V popředí jihozápadního pobřeží leží souostroví Pakleni otoci a v popředí centrální části jižního pobřeží se nachází ostrov Šóedro. Ostrov byl osídlen již od prehistorického období. Jako ostrovy Korčula a Vis i Hvar osídlili Řekové, ale pouze Hvar byl sídlem jónského osídlení (Pharos, současný Stari Grad). Svědectvím tohoto období jsou částečně zachovalá zeď, rytiny a nápisy. Po římském období přešel Hvar a celá Dalmácie pod byzantskou nadvládu. V 7. stol. byl okupován Neretvany (Neretljani). Mezi 11. stol. a r. 1918 byl ostrov pod nadvládou chorvatských a chorvatsko-maďarských králů, bosenského krále Tvrdka, Split herzegu (vévoda), Dubrovniku, Benátek, Francouzů a Rakušanů. V 16. a 17. stol. se stal významným centrem chorvatské literatury.

Po celém území mořského okolí ostrova vanou silné větry, mis-tral způsobuje vysoké vlny. Zátoky na severním pobřeží jsou vystaveny větru bóra, zatímco jižní zátoky větru jugo.